Když jsem v Římě před pár lety dělala pár desítek kilometrů dlouhou průzkumnou cestu, bylo vedro a dostala jsem šílenou žízeň. Obchody v nedohlednu. Na konci ulice špinavá fontánka. Zvážila jsem, jestli je lepší zemřít žízní nebo na bakterie z neznámé vody a vybrala si bakterie. Napila jsem se a byla to nejlepší voda, co jsem kdy pila.

Zjistila jsem, že podobné fontánky (Nasoni) jsou v Římě všude (cca 2500 míst). Pobyt získal úplně jiný rozměr a od té doby pro mě žádné pítko není dost dobré. Frekvence pítek, přístupnost a chuť vody jsou tu nedostižné. Voda neustále protéká a tím je dokonale čistá i osvěžující. Design pítek má podobné tvarosloví, takže zdroj vody každý hned najde. Jeden z nejcennějších městských UX design hacků, s jakými jsem se kdy setkala. Navíc s nezměrnou společenskou hodnotou, voda je na ulici zdarma pro každého, od bezdomovce po manažera. Plastovou láhev s vodou by si tu kupoval jen šílenec.

Starosta může vztyčit sochu nebo po sobě může zanechat skutečný monument. Pokud věnuje pozornost utilitárním prvkům a bere je jako symbol města a projev společenských hodnot, může výrazně zkvalitnit zážitky všech lidí ve městě.

Za těch 150 let proběhlo v Římě testování několika generací a dodnes se Nasoni těší velké popularitě. Hodnota je tu i v respektu k věcem, co fungují a je potřeba na ně dohlížet pro další generace. V Římě prostě vědí, že lidi se nemění, mění se jen kulisy okolo. Antropologická podstata člověka je a bude stejná. Máme dvě nohy, dvě ruce, a žíznivou přirozenost.