Pokud vás nebaví chůze městem, dost pravděpodobně je na vině design ulic a ne vy. Dobrá zpráva je, že město atraktivní pro pěší jde nově změřit a mít data. Už to není neměřitelný měkký faktor.
Studie ze tří zemí ukazuje, že je možné kvantifikovat míru toho, jak nás veřejný prostor stimuluje při chůzi. Kde jsou hluchá místa a kde je chůze atraktivní. Výsledky nejsou až tak překvapivé. Ulice navržené pro auta jsou pro chodce nezajímavé, pohled chodce k zemi nebo na mobil v nich vzrůstá o 164 % oproti rušnému náměstí. Zásadní je, že jde o cestu, jak můžeme argumentovat proti tvrdým datům protežujících auta před vším ostatním. Chůze je často braná jako volitelný měkký faktor a bývá problém benefity prostorů pro pěší uhájit.
Co se ve studii zjistilo?
Nejhůř dopadly podchody, nejlépe užší ulice s členitými fasádami, zelení a množstvím dalších prvků, od mobiliáře přes lampy po zeleň. Zásadní pro vyšší atraktivitu jsou obchody a velké výlohy. Ulice, které mají šířku jako radius 5–6 metrů respektují lidské měřítko jsou hodnocené jako nejlepší. Do téhle vzdálenosti mají lidské smysly nejsilnější vnímání a proto jsou více atraktivní (stimulující).
Velmi zásadní faktor je různorodost. Není zde tolik důležitá výše investice do prostranství, ani by nemělo být sterilně čisté. Klíčová je vyváženost a členitost, různorodost. Pro tvorbu takového prostranství musí spolupracovat všichni od techniků přes krajináře po architekty.
Studie u těch nejvíc stimulujících prostředí srovnává chůzi stromořadím s výhledem na řeku (scénicky atraktivní) a chůzi rušnou nákupní ulicí (sociálně atraktivní). Sociální stimulace může být až stresující a ta scénická se při porovnání s rytmem chůze jeví v datech jako uklidňující. Tyhle předpoklady budou muset akademici prozkoumat hloubš. Je to ale poprvé, co tyhle věci zjišťujeme jinak, než z kvalitativních rozhovorů. To znamená, že šlo o podvědomé, přirozené chování, a to, jak se chodec skutečně chová.
Chůze v sociálně atraktivní oblasti zvyšuje schopnost porozumět emocím a porozumět si navzájem. Je také klíčová pro individuální vnímání času, protože každému z nás běží čas jinak rychle a můžeme to ovlivnit.
Proč je to důležité?
Chůze je důležitá psychohygiena a město, které umožňuje přirozený pohyb pěších nejen prodlužuje život, ale zvyšuje jeho kvalitu do vysokého věku. I cestu MHD tvoří z cca 50 % pěší chůze. Většina řidičů aut nějak musí k vozu dojít. Je to věc, která všechny lidi spojuje. Důležité jsou možnosti a prostor pro volbu. Je zásadní, aby měl člověk možnost se projít a neměl bydliště obklopené nadchody a prostranstvím navrženým pro auta. Hodina strávená ve fitness centru může být hodinou pěší chůze do práce. Většina lidí v českých městech ale aktuálně žije v prostředí, které je k chodcům nepřátelské a málo různorodé.
Je velmi důležité, aby studenti a akademici tyhle věci odborně zkoumali a zdarma publikovali, proto ze studie dělám tenhle článek a posílám ho do českého prostředí. Někteří mí klienti za mnou přišli se skvělým a exaktním výzkumem lidského vnímání, ale nesmím o těch výsledcích mluvit a nikdy se to nezveřejní. Je to tím pádem jen na moje dobré slovo a to bývá při argumentaci problém. Tyhle zveřejněné výzkumy se skutečně dají použít jako argument, jsou dohledatelné, navíc anglicky. Věc vnímání nebude nikdy zcela exaktní a nebude zohledňovat všechny faktory, ale je potřeba téma rozvíjet. Budu ráda, když na to někdo na akademické půdě naváže a zveřejní výsledek. Je to potřeba.
Do konce léta zveřejním další témata pro diplomové/disertační práce k rozebrání pro studenty. #staytuned
ZDROJE:
[1] Stimulating urban walking environments – Can we measure the effect? (Helge Hillnhütter)
