Projekt Strategie pro výdejní boxy vyvolal veřejnou diskuzi a přirozeně přináší řadu otázek. Srozumitelný popis projektu je novinářům k dispozici v květnové tiskové zprávě. Některé mediální výstupy bohužel porušují základní principy novinářské etiky a šíří dezinformace, které mohou vyvolávat zbytečnou paniku. Takové zkreslení má jen málo společného s tím, co se ve skutečnosti může v prostředí měst odehrávat. Níže proto přinášíme odpovědi na nejčastější dotazy, abychom situaci uvedli na pravou míru.

Co je strategie? Je to regulace?

Ne, strategie není regulací. Není to vyhláška ani nařízení. Strategie je dokument, který shrnuje záměr města a pomáhá zorientovat se v dané oblasti – ať už občanům, podnikatelům nebo samotným úředníkům.

Slouží především jako vodítko pro město samotné, zejména pro správu pozemků a majetku, který vlastní. Zároveň může inspirovat i ostatní – ale čistě dobrovolně. Strategie je způsob, jak radnice „zametá před vlastním prahem“ a ukazuje směr, kterým se chce vydat.

Jaké platí pro výdejní boxy aktuálně předpisy?

V tuto chvíli neexistují žádné konkrétní předpisy, které by upravovaly umisťování výdejních boxů. Instalace probíhá bez jednotného postupu a zpravidla bez dohledu radnic a jakýchkoli úřadů. Většina boxů totiž stojí na soukromých pozemcích, a radnice se o nich často dozvídá až zpětně – například na základě stížnosti od obyvatel. Ti se obracejí právě na město, i když to o instalaci boxu vůbec nerozhodovalo.

Pouze velmi malé procento boxů je umisťováno na pozemcích ve vlastnictví města, kde může samospráva stanovit pravidla prostřednictvím nájemní smlouvy. Firmy se takovým lokalitám často vyhýbají – důvodem bývá složitější proces umisťování a také fakt, že radnice mohou požadovat vyšší standardy kvality.

Jak může město ovlivnit umisťování výdejních boxů?

Ministerstvo pro místní rozvoj ve svém prohlášení uvedlo, že výdejní boxy se nepovažují za stavbu – a proto se jimi stavební úřady nemusí zabývat.

Aby město mohlo instalaci boxů vůbec ovlivnit, musí samo nastavit pravidla. Ministerstvo průmyslu a obchodu doporučuje využít tržní řády. Takový je i výsledek právní analýzy judikatury a metodiky, kterou pro města zpracovali advokáti Urban legal.

Bez těchto pravidel může výdejní box stát prakticky kdekoli – tedy i v místech, kde se ukazují jako nevhodné, ať už kvůli zatížení dopravou nebo poškozováním kulturního dědictví.

Proč strategie vznikla?

Výdejní boxy a jejich umisťování jsou téma, které odborná veřejnost řeší už delší dobu. V posledních dvou letech sice vznikly první doporučující dokumenty, ale protože pro nikoho nebyly závazné, v praxi se příliš neuplatnily.

Impuls ke vzniku strategie přišel přímo od měst. Radnice čelí stížnostem obyvatel na nevhodně umístěné boxy a chtějí těmto problémům do budoucna předejít – bez zbytečných sporů o přemísťování nebo rušení zařízení, která tam neměla stát.

Strategii si objednalo a zaplatilo 18 měst napříč Českem, která se spojila s cílem najít jednotný a odborně podložený přístup.

Která města si strategii objednala?

Šlo o zástupce z těchto měst: Boskovice, Česká Třebová, České Budějovice, Hradec Králové, Jablonec nad Nisou, Jičín, Karlovy Vary, Kopřivnice, Liberec, Městská část Brno-střed, Nové Město na Moravě, Olomouc, Pardubice, Příbram, Roztoky, Slavkov u Brna, Tábor, Ústí nad Labem, Ústí nad Orlicí. Další města se přihlásila na školení a mají teď strategii také k dispozici včetně interních dokumentů.

Proč se nastavují pravidla pro výdejní boxy?

Každý prvek ve veřejném prostoru musí mít svá pravidla – ať už jde o dopravu, restaurační zahrádky, stavby, nebo sdílené koloběžky. Nejde o abstraktní filozofii, ale o každodenní realitu: svoboda jednoho (např. vyzvednout si balíček ve 3 ráno) nesmí ohrozit svobodu druhého (třeba rodiče s kočárkem, který potřebuje bezpečně projít).

V české společnosti je ale vnímání pravidel komplikované. Důsledkem minulého režimu bývá nedůvěra k pravidlům jako k něčemu smysluplnému a užitečnému. Často to vede k zanedbaným městům, nedodržování pravidel, parkování na chodnících, nelegálním billboardům nebo poškozování kulturního dědictví. Z druhé strany měly některé radnice slabou vůli ke spolupráci s firmami, často kvůli negativním zkušenostem s podnikáním v 90. letech.

Jedním z přání autorů strategie je proto obnovit důvěru – a ukázat, že nastavení pravidel není o zákazu, ale o férové dohodě. Právě na vzájemném respektu a spolupráci totiž stojí zdravě fungující město i demokracie.

V čem je projekt inovativní?

Tento projekt je výjimečný tím, že vznikl ze spolupráce napříč městy, nikoli jako iniciativa jednoho úřadu nebo výsledek grantového programu. Místo aby každé město řešilo situaci zvlášť, domluvilo se 18 obcí a vznikla jednotná strategie.

Díky tomu se šetří veřejné peníze a zároveň se podnikatelům výrazně zjednodušuje situace – protože pravidla budou podobná napříč různými městy. To usnadní nejen vyjednávání, ale i praktický provoz.

Projekt tedy přináší výhody jak radnicím, tak firmám – a je ukázkou spolupráce, která dává smysl i z dlouhodobého hlediska.

Kdo strategii financoval?

Strategii si objednalo a zaplatilo 18 měst napříč republikou.

Proč není právní část strategie veřejně dostupná? Proč se platí 7.000,– Kč za školení?

Právní metodické doporučení, které je součástí strategie, není veřejně dostupné – a to na žádost advokátů, kteří jej zpracovali.

Důvod je prostý: dokument obsahuje právní metodiku, posouzení dotačních možností, komentář k poštovnímu zákonu a další informace, které vyžadují správné pochopení. Součástí školení je proto i vysvětlení celkového postupu, doporučené formy spolupráce s firmami a praktické argumentační rámce.

Bez důkladného proškolení by hrozilo nesprávné použití nebo zneužití, školení zároveň nenahrazuje práci lokálních právníků, proto jej nevedou sami právníci – jde o představení podkladů, které místní právníci přizpůsobí místním podmínkám v konkrétních formulacích.

Města, která se projektu přímo neúčastnila, si mohou podklady vyžádat formou jednorázového školení za 7.000 Kč bez dalších závazků. Získají tím nejen samotný dokument, ale i aktuální informace o dalším vývoji a osvědčené postupy.

Jak je financovaný spolek Naše kultivovaná města?

Neziskový spolek Naše kultivovaná města nečerpá žádné dotace ani granty na svůj provoz. Svou nezávislost a ekonomickou udržitelnost si zajišťuje tím, že zpracovává odborné dokumenty a nabízí placená školení pro radnice v rámci projektů, které městům pomáhají zlepšovat veřejný prostor. Díky tomuto modelu může organizace fungovat samostatně, dlouhodobě s důrazem na kvalitu a odbornost. Výdejní boxy jsou jen jedním z mnoha prvků ve veřejném prostoru. Věnují se jim dvě ze 117 stran Kuchařky kultivace – dokumentu, který obecně vymezuje rámec celé problematiky, jíž se spolek dlouhodobě zabývá.

Co je to strategický přístup pro výdejní boxy?

Strategický přístup je metoda, která vychází z inspirace z nizozemského Utrechtu. Jde o promyšlený a předvídatelný způsob, jak město přistupuje k vývoji výdejních boxů na svém území.

Základem strategie je tvorba mapy – tedy přehledného plánu, kde a v jakém počtu by mohly být boxy ve městě umístěny. Na mapě se dopředu dohodnou radnice a provozovatelé, aby byl výsledek vyvážený a přiměřený.

Mapu připravují architekti a odborníci na veřejný prostor, kteří zohledňují specifika terénu, dopravní zatížení nebo citlivost jednotlivých lokalit – což dosud nikdo systematicky neřešil.

Na základě dohody pak vznikají také jasná pravidla a smlouvy. Všichni zúčastnění přitom předpokládají férový přístup a chtějí předejít konfliktům.

Kdo jsou autoři strategie?

Strategie vznikla jako výsledek mezioborové spolupráce několika odborníků z různých oblastí.

• Jan Kadlas (IPR Praha) – autor myšlenky strategického přístupu měst k výdejním boxům. Přinesl pohled klíčové know-how, protože je autorem pražského manuálu pro výdejní boxy. Strategie i pražský manuál tak mají totožné základní principy, aby to firmy měly jednodušší.
• Veronika Rút – iniciátorka celého projektu a garantka mezioborové spolupráce. Navázala na své zkušenosti z projektů jako Manuál pro reklamu v Brně, Kultivace nádraží pod Správou železnic nebo Kuchařka kultivace.
• Petr Štefek – díky dlouholetým zahraničním zkušenostem přispěl mezinárodním kontextem a přehledem o přístupech v jiných evropských městech.
• Jaroslav Juřica – designér, který se problematice výdejních boxů věnuje dlouhodobě z hlediska technologií, konstrukcí a designu. Do strategie vnesl i zkušenosti z jednání s provozovateli boxů.
• David Karásek – odborník na městský mobiliář, přinesl kritický pohled na možnost integrace boxů do existujících prvků městského prostoru.
• Petr Velička přinesl znalosti ohledně možností spolupráce s krajinářskými architekty při kultivaci okolí boxů.
• Tom Kozelský (KOGAA)– navrhoval různé odlišné principy, se kterými nikdo jiný v kruhu autorů nepřišel, výrazně tím obohatil výsledné spektrum nápadů, se kterými můžou města pracovat.
• Hana Chalupská (A8000) – přinesla ostré oko pohledu zvenčí pomocí zevrubných otázek ohledně koncepce fungování i konkrétních pravidel.
• Karolína Petrů – dala celé věci grafické uchopení a vytvořila specifický vizuální jazyk.
• Tým právníků Urban Legal (Jan Sedláček, Kateřina Tvrdoňová, Maroš Sovák, Aneta Jemelíková) prověřil možnosti postupu měst z právního hlediska.

Strategie byla dále konzultována s advokáty, městskými architekty a zástupci z 18 měst napříč Českem. K principům ve strategii se vyjádřili také klíčoví hráči na českém trhu.

Jak se strategie distribuuje mezi městy?

• Strategii zalistovalo Ministerstvo pro místní rozvoj mezi své invence pro obce.
• Svaz měst a obcí ČR ji rozeslal všem svým členům.
• Strategie získala oficiální záštitu České komory architektů a dostali ji všichni městští architekti i autorizovaní architekti v České republice.

Proč se ve strategii doporučují právě tržní řády?

Použití tržních řádů doporučili jak advokáti z kanceláře Urban legal, tak Ministerstvo průmyslu a obchodu ve svém oficiálním prohlášení.

Advokáti zároveň zpracovali podrobnou právní metodiku, která zahrnuje i posouzení možností dotační podpory, výklad dalších právních předpisů a komentář k poštovnímu zákonu.

V současnosti neexistuje žádný jiný typ předpisu, který by město mohlo použít k tomu, aby přímo ovlivnilo umístění výdejních boxů v terénu. Jiné nástroje (např. místní poplatky nebo pravidla vzhledu reklam) neřeší samotné umístění boxu, které je pro město klíčové.

Zároveň Ministerstvo pro místní rozvoj vydalo stanovisko, podle něhož se výdejní boxy nepovažují za stavbu – a tedy nespadají pod dohled stavebních úřadů. To znamená, že tržní řád zůstává jediným dostupným nástrojem, který město může využít k jejich umístění. Město má také jiné nástroje, ale ne co se týká umístění, které je klíčové.

Co jsou tržní řády a k čemu se používají?

Tržní řád je typ nařízení, které může vydat město nebo obec. Město je má vytvořit poté, co v mapě definuje vhodná místa pro výdejní boxy a může celou věc také zkonzultovat s klíčovými hráči na trhu. Tržní řády slouží především k nastavení pravidel pro užívání veřejného prostoru – původně zejména v souvislosti s trhy a prodejem.

V případě výdejních boxů doporučilo Ministerstvo průmyslu a obchodu využít právě tržní řád jako nástroj, kterým lze usměrnit jejich umisťování.

Na základě toho vznikla i advokátní analýza a výklad judikatury, která potvrzuje, že je možné tržní řády na boxy vztáhnout – pokud je dokument dobře připraven a navazuje na širší strategii.

Pro města je tržní řád praktickým nástrojem, jak se v problematice zorientovat a nastavit pravidla přehledně a srozumitelně – bez nutnosti měnit zákony nebo čekat na nové legislativní úpravy.

Je tržní řád proti podnikání?

Tržní řád rozhodně není nástrojem proti firmám – slouží jako pojistka pro případy, kdy by některá firma prosazovala výdejní boxy agresivně, bez ohledu na kvalitu prostoru, bezpečnost nebo dohody s městem. Nevhodně umístěné boxy jsou náročné a drahé na přesun, a proto by každý ekonomicky smýšlející provozovatel měl uvítat jasně nastavený rámec – jako prevenci sporů a zbytečných nákladů. Poctivý podnikatel nemá důvod se pravidel obávat. Naopak – jsou zárukou, že pravidla budou platit pro všechny stejně.

Jakou roli hraje v celé věci poštovní zákon?

Některé firmy tvrdí, že výdejní boxy spadají pod poštovní zákon, a nikoli pod živnostenský zákon, který je právním základem pro použití tržního řádu.

Takový výklad je možný, ale pouze v krajním případě – kdyby se firma rozhodla obejít dohodu s městem a následně město nebo více obcí zažalovala, aby se soudně potvrdilo, že provoz boxu dané firmy skutečně spadá výhradně pod poštovní služby. Z pohledu autorů strategie jde o velmi nejistý a konfliktní postup, který nepřináší užitek žádné straně.

Proto je doporučením strategie vždy dohoda (např. memorandum). Pravidla mají sloužit jako rámec pro spolupráci – ne jako prostředek k vynucování nebo sporům. Férová dohoda je výhodná jak pro město, tak pro solidního provozovatele.

Co je to memorandum?

Memorandum je formou dohody mezi městem a firmami, která sice není právně vymahatelná, ale má velký význam jako mezilidská a partnerská dohoda. Vytváří rámec spolupráce a vyjadřuje společnou vůli dodržovat domluvená pravidla.

Většina firem nemá zájem vést spory nebo žalovat města, a proto má i takto jednoduchá dohoda reálnou váhu. Pokud je postavena na vzájemném respektu a jasné komunikaci, může bez problémů dlouhodobě fungovat – bez nutnosti soudních sporů nebo složitých zásahů.

Vedení měst je přitom srozuměno se svými pravomocemi, i s tím, jak kombinovat dohodu s formálními předpisy. Pokud někdy ke konfliktu dojde, bude to výjimka – ne pravidlo.

Memorandum je tedy praktickým nástrojem, jak se dohodnout v klidu a předejít zbytečným nedorozuměním.

Spolupracovaly na projektu také firmy?

Zadavatelem projektu byla města, která se spojila a společně objednala zpracování strategie. Firmy byly do procesu přizvány v roli konzultantů.

Proběhly dvě kola konzultací a jedna informační schůzka:

• První osobní schůzka umožnila firmám představit své potřeby, provozní limity a zkušenosti s výdejními boxy.
• Druhá schůzka byla hromadná, následně mohly firmy zaslat písemné připomínky. Zaslaly je společnosti Alza, Zásilkovna, Allegro, PPL, DPD.
• Třetí informační schůzka byla ohledně toho, co strategie přináší a co to pro firmy znamená.

Na základě připomínek byla strategie upravena – například byl zohledněn požadavek na šířku prostoru nebo větší flexibilita v barevném provedení boxů. Naopak nebylo možné vyhovět požadavku na zcela volnou výšku boxů, kde firmy navrhovaly rozmezí až 40 cm. Takto široké rozpětí by vedlo k vizuálnímu chaosu ve veřejném prostoru.

V veřejně přístupných nebo komerčních interiérech mají firmy nadále možnost využít boxy libovolných parametrů. Ve veřejném prostoru – a zejména v centrech měst – je ale přirozené požadovat nejkvalitnější a architektonicky vhodná řešení.

Jaké jsou reakce firem?

Firmy zpočátku projevily vůli ke spolupráci. Po druhé společné schůzce však část z nich změnila přístup a zvolila strategii mediálního nátlaku. Jeden nebo více účastníků druhého setkání si dokonce účelově objednalo bulvární článek s cílem strategii poškodit a zdiskreditovat. Objednaný článek je dosud zveřejněn a i přes opakované žádosti nedošlo k opravě lživých tvrzení a dezinformací. Několik firem se odmítlo zúčastnit závěrečné informační schůzky a od té doby strategii v médiích opakovaně napadají.

Jedna z největších značek na trhu strategii při jednáních s radnicemi podporuje, zároveň ji však v médiích veřejně kritizuje. Výsledkem je matoucí situace, ve které se městům obtížně orientuje a firmy nevystupují jednotně.

Reakce firem na využití tržních řádů se liší. Některé společnosti s městy konstruktivně spolupracují, jiné jejich použití začaly zpochybňovat už v únoru – právě ve chvíli, kdy první město výdejní boxy do svého tržního řádu zařadilo. Důvody nesouhlasu přitom nejsou vždy jasně formulované.

Solidní podnikatel se pravidel neobává, protože ví, že vždy může s městem jednat férově a najít společnou dohodu. Strategie vybízí všechny strany ke spolupráci a dialogu, který představuje přínos pro všechny zúčastněné. Tržní řád pak pouze formálně ukotvuje předem dosaženou dohodu.

Nestačí samoregulace?

Až dosud probíhala pouze samoregulace – žádný úřad výdejní boxy systematicky neusměrňoval. Výsledky ale nejsou přesvědčivé: boxy se objevují u soch, na náměstích, v předzahrádkách, kde komplikují dopravu – jeden byl dokonce instalován přímo na schodech. Nelze proto očekávat, že se situace sama od sebe zlepší. Řada měst reaguje na rostoucí počet stížností od obyvatel.

Je běžné, že pro nový a často se opakující prvek ve veřejném prostoru vzniknou pravidla. Stejně tak kdysi vznikla dopravní pravidla, značky, semafory nebo pravidla pro sdílené koloběžky. Výdejní boxy nejsou výjimkou.

V čem pomohla městům právní analýza?

Jedna z největších firem na trhu se v počátku snažila odrazovat radnice od použití tržních řádů – a to s odkazem na judikaturu, kterou ale účelově dezinterpretovala. Tento rozsudek následně zanalyzovali advokáti, kteří připravovali právní část strategie. Jasně popsali, v čem se výklad firmy mýlí, a vysvětlili situaci všem zapojeným městům. Výsledkem bylo, že firma svůj nátlakový přístup opustila a začala spolupracovat – v atmosféře vzájemného respektu.

Tato zkušenost ukazuje, že kvalitní právní opora je pro města klíčová. Pomáhá předejít manipulaci, šetří čas i veřejné prostředky a vytváří podmínky pro férovou dohodu. V konečném důsledku většina sporů směřuje ke spolupráci – ale k té může dojít jen tehdy, když obě strany jednají otevřeně a s respektem. Jinak hrozí sklouznutí k neetickému jednání, kterému se města chtějí právě vyhnout.

Omezí se výdejní boxy?

Ne, strategie výdejní boxy neomezuje – ale usměrňuje jejich umisťování. Firmy mohou i nadále instalovat nové boxy, ale doporučuje se, aby své záměry dopředu konzultovaly s městem a získaly jeho vyjádření. Přestože to není právní povinnost, jde o rozumný krok, který předejde budoucím problémům.

Nevhodně umístěné boxy mohou totiž způsobit komplikace v dopravě, narušit veřejný prostor nebo být v rozporu s charakterem místa. Navíc je jejich přesouvání technicky i finančně náročné – proto je výhodné se dohodnout hned na začátku.

Poškodí se kvůli strategii doručování?

Doručování probíhá různou formou a výdejní boxy ještě před pár lety vůbec nebyly běžné, a přesto doručování fungovalo v různých formách: na adresu, do výdejny, do boxu nebo na vlastní pobočku. Jakákoli snaha o nátlak firmy prostřednictvím omezení služeb nebo zdražení by otevřela prostor konkurenci. Obavy proto nejsou na místě – tržní prostředí naopak motivuje ke zkvalitňování služeb. Firmy si tuto dynamiku uvědomují a po zveřejnění strategie došlo i ke znatelnému zlepšení chování některých dříve problematických hráčů.

V naší vesnici je nedostatek boxů, zlepší se to?

V některých malých obcích výdejní boxy skutečně nejsou a vesnice nikdy nečelí stejným výzvám jako město. Na vesnicích a v místech se slabší kupní silou se instalace boxu nevyplatí, protože firmy jsou motivovány především ziskem nebo snahou získat tržní monopol. Strategie na situaci nic nemění. V obcích, kde se instalace boxů firmám nevyplácí, bude nutné hledat alternativní řešení – například nákup boxu radnicí jako služby od některého z výrobců.

Strategie se proto zaměřuje primárně na města, která řeší opačný problém: nedostatek prostoru, nekontrolovaný nárůst boxů a s ním spojené negativní dopady. Například problémy s dopravou se často týkají i velmi malých měst. Vzhledem k častějšímu využívání automobilů a omezené kapacitě místních komunikací nejsou ulice dimenzovány na intenzivní dopravní zátěž. Je proto na rozhodnutí vedení každého města, jaký zvolí postup.