Kultivace českých nádraží pro Správu železnic

Strategie na padesát let se nedělají často. Ve státních podnicích teprve ne. Správa železnic se pro takový krok rozhodla a já měla možnost navrhnout strategického průvodce kultivací drtivé většiny českých vlakových nádraží. Nádražní haly, podchody, od Děčína po Olomouc. Zabralo mi to devět měsíců, ujela jsem přes tři tisíce kilometrů ve vlaku, zdokumentovala dvacet dva nádraží, uspořádala osm sezení se skupinami uživatelů a najala jedenáct spolupracovníků různých specializací. Jde vůbec vymyslet jednu koncepci pro všechna vlaková nádraží? Neutrpí tím jejich osobitost? Má se navrhovat přístup pro každé zvlášť? Půjde systém udržet v průběhu let? Komplexní strategie vylepšení uživatelského komfortu českých vlakových nádraží je hotová a toto je cesta, která k ní vedla.

ZROD: 2021–2022
MŮJ ÚKOL: Koncepční strategie pro práci s reklamou a kultivace prostor nádraží.
KLIENT: Správa železnic spravuje většinu českých nádražních hal, podchodů a nástupišť.
VÝSTUP: Průzkum terénu, příručka koncepce a materiálové řešení, workshopy a školení zaměstnanců.

KONZULTACE: KOGAA – Tom Kozelský & Alexandra Georgescu
ILUSTRACE: Bára Demovičová & Bára Růžičková
RETUŠ: Anna Sajdok

Veronika_Rut_Fullerova_Sprava_zeleznic_Manual_kultivovana_nadrazi_VIZUALIZACE_PO

Vizualizace koncepce v terénu nádraží.

Rešerše a design na míru uživatelům

Jako člověk, který pracuje na volné noze a prakticky žije ve vlaku mezi různými městy, bych mohla říct, že znám vlaková nádraží velmi důvěrně. Vzhledem k rozsáhlosti projektu a nutnosti pojmout čtyři kategorie nádraží napříč celou zemí ale bylo jasné, že to rozhodně nebude stačit. Tak jsem se vydala na cestu po českých, moravských i slezských nádražích a nádražkách. Bylo samozřejmě možné udělat některý z typů uživatelského výzkumu, v tomto případě ale bylo nejdůležitější naopak prověřit maximum budov odborným okem a vychytat všechny nedostatky od celku prostoru po nejmenší detaily. Ty, které běžný uživatel opomene zmínit, ale jež jsou nedílnou součástí výsledného dojmu. Zadání se sice týkalo jen obchodů a outdoorové reklamy rozeseté po nádražích, už u prvních průzkumů v terénu ale bylo jasné, že budu muset aspoň zmínit mnoho dalších detailů, přestože jsem jim neměla věnovat pozornost. Uživatelský zážitek je prostě komplexní věc a není možné kultivovat značení obchodů, když kolem trčí prázdné květináče, olepené odpadkové koše a uprostřed haly zavazí obří stánek.

Zásadní je pro mě uživatelská přívětivost, User Experience Design, akorát „offline“, ve fyzickém světě. Všechny nás totiž formuje informační zahlcení, o kterém se mluví především v souvislosti s displeji, realita je ale zahlcení všude od online světa až po koupelnu doma. Konzumujeme desítky tisíc sdělení a barev bez jakékoli koherence, ať už cestou do práce, u silnice, na nádraží, nebo v kanceláři. Tohle zahlcení podle studií způsobuje deprese, demotivuje na pracovišti a odrazuje zákazníky. Zásadní je pro mě vize, že za odpočinkem nemusíme jen na dovolenou, ale určitý informační klid a přehlednost je možné vytvořit i uprostřed velmi rušných a neklidných míst. Pokud se bavíme o očišťování a kultivaci nádraží, musí začít na všech frontách.

Česká nádraží vynikají osobitou architekturou, která se vyvíjela desítky let, a je velká škoda, že některé budovy trpí pod nánosem zbytečných nosičů, drobných sdělení nebo nešťastně zvoleného mobiliáře. Málokterá země se může pochlubit takovou tradicí a úrovní, poselstvím projektu je tedy nejenom přehlednost a uživatelská přívětivost, ale také vyznění architektury v celé kráse a osobitosti.

Rozsáhlou rešerši, která čítala dokumentaci dvaadvaceti budov v exteriéru i interiéru včetně podchodů a nástupišť, jsem zkombinovala s osmi schůzkami s klíčovými zaměstnanci, kteří budou výsledný dokument používat v různých distriktech. Důležitý je totiž nejenom uživatel nádraží v realitě, ale taky uživatel jako čtenář nové strategie, který se o prostor má starat. Na začátku stála fotodokumentace a všechny možné problémy, které z ní vzešly. Zkoumala jsem pochopitelně i to, jak věci řeší v zahraničí, konkrétně ve Vídni, Neapoli, Mnichově a Bruselu, zkrátka tam, kam mě pandemie pustila. Výsledky pak bylo potřeba konfrontovat s tím, co je možné a vůbec reálné změnit a udržovat. Co je spíš zbožným přáním a co by šlo opravdu posunout.

Tady nastalo první překvapení, protože jsem upřímně nečekala, že by zaměstnanci Správy železnic brali téma vážně a měli o něj zájem. Jedna věc je centrála v Praze a jiná jsou místní správní ředitelé, to platí všude, od firem až po veřejnou správu. Právě v krajích jsem se setkala s řadou lidí, kteří dokonce na vytvoření podobného dokumentu dlouho čekali a měli i vlastní představy, co všechno by měl obsahovat. Obrázek doplnili zvědaví a podezřívaví sekuriťáci v nádražních halách nebo sympatický děčínský údržbář, který mi mezi kolejemi přednesl razantní proslov o tom, že máme všechnu reklamu rozhodně zakázat. Na to samozřejmě nedošlo, nová strategie ale bude fungovat jako propojení všech zaměstnanců ohledně práce s reklamou. Na jednu stranu reguluje a na druhou stranu udává jasné praktické principy v tom, co, kam a jak umisťovat a jaký to má význam. Jako argumentační podklad pro vyjednávání obou stran, aby označení měla jasnou funkčnost a nebyla omezena výraznost a čitelnost názvů provozoven. Pro věci, které se nevešly, vzniklo dvanáct doporučení ohledně toho, jaké tendry je vhodné vypsat a proč.

Jednoduchý systém

Terén nakonec ukázal velmi podobné, opakující se problémy, které je možné řešit jedním jediným systémem. Hodně k tomu přispělo i to, co jsem zjistila už při tvoření Manuálu dobré praxe reklamy v Brně, kde jsme spolu s Jindřichem Škrabalem a Tomášem Růžičkou definovali základní standardy práce s reklamou ve městě. Tehdy architekti přišli s tím, že všechny partery v Brně jde v podstatě rozdělit do dvou kategorií podle konstrukce – a to na předsazený a okenní výkladec. Sama jsem nevěřila, že mezi všemi materiály a designy skutečně existují tyto dva primární přístupy, a byla jsem z toho tehdy u vytržení. Od té doby vím, že i extrémní množství proměnných může mít nějaký skrytý systém, jen je potřeba ho důkladně promyslet. Obrovské množství různých situací na všech nádražích se nám povedlo rozdělit do jednoduchého principu A versus B. Ten je nutné vybrat na základě technického a architektonického řešení budov.

U všech nádraží tak má správa budovy na výběr dva způsoby uchycení (podkladů). Popis principů výběru a jejich aplikace do praxe tvoří nejdelší část dokumentu, takže to tu nebudu příliš rozpitvávat. Zásadní je uchopení klíčových problémů, konfrontace s praxí obchodníků a možnost vytvoření podkladů pro nájemní smlouvy s obchodníky.

Veronika_Rut_Fullerova_Sprava_zeleznic_Manual_kultivovana_nadrazi_STAV_PRED_03

Veronika_Rut_Fullerova_Sprava_zeleznic_Manual_kultivovana_nadrazi_VIZUALIZACE_PO_03

FOTO: Vizualizace jako ukázka jednoho ze způsobů uchycení.

Když klient posílá málo připomínek

Při tvorbě podobných dokumentů je vždy potřeba navázání na aktuální předpisy. S tím pomohli zaměstnanci různých odborů, kteří dokument postupně připomínkovali. Od dob brněnského manuálu jsem zvyklá, že se každá věta a formulace řeší a připomínkuje, a to jak po obsahové stránce, tak co do výběru konkrétních formulací, stylistických a gramatických prostředků. Jedna věc je totiž znát obsah věci, druhá je vydefinovat, které z desítek forem sdělení je nejlepší pro čtenáře toho konkrétního dokumentu a pak jak sdělení vymezit, aby nedocházelo k omylům a zmatkům. Mnohem radši než „dokonalé“ používám „optimální“, dokument se nikdy nepřizpůsobí všem. Vždycky se ale snažím, aby ho vidělo co nejvíc lidí mimo ústřední tým, peklo na cvičišti znamená jasnou komunikaci na bojišti. Po počátečních zmatcích, kdy jsem klienta uháněla, ať mi posílá více připomínek, a klient si nebyl jistý, o co mi zatraceně jde, jsme společně i s mými spolupracovníky prohnali veškeré texty 1800 připomínkami. Nechávali jsme kolovat každou zásadní verzi, aby návrh pořádně uzrál. Při tvorbě takového dokumentu totiž není zásadní časová dotace samotné práce, ale spíš prostoje mezi prací, zrání a čerstvé oči.

Proč nezakazujeme barvy

V dokumentu se primárně řeší prezentace obchodů a outdoorová reklama. V případě designu obchodů šlo také o materiálové uchopení sjednoceného systému označení. Každý větší developer nebo majitel nemovitostí totiž ví, že pokud nedefinuje jasná pravidla pro reklamu už v nájemních smlouvách, nikdy nebude mít klid. Do chaotického prostoru je totiž velmi obtížné dostat solidní stabilní nájemce. Existuje však hranice mezi racionálními mantinely a přehnanou touhou po vyumělkované estetice, která je mimo realitu.

Z těchto důvodů jsem už v brněnském manuálu barvy odmítla jakkoli zakázat nebo doporučit konkrétní povolené barvy. Barva prostě náleží značce a je zásadní pro orientaci nakupujících. Odbarvení je vhodné jen ve specifických, výjimečných případech. V tomto dokumentu jsem se proto soustředila na velikost a umístění, materiály a osvětlení. Tyhle faktory totiž zásadně ovlivňují prostor a přehlednost. Pochopitelně v různých finančních možnostech, párkař v Bučovicích nemá ty stejné prostředky jako majitel sushi baru v Ostravě.

regulace je moc striktní a obchodníci ji obcházejí
nakupující se hůř orientují
vyjednávání majitel‒obchodník provází táhlé spory a zbytečně se tak pálí spousta energie.

FOTO: Ilustrační příklad častého problému zmnožování loga v barevné verzi kvůli omezení barevnosti v orientačním značení.

Z těchto důvodů jsem už v brněnském manuálu barvy odmítla jakkoli zakázat nebo doporučit konkrétní povolené barvy. Barva prostě náleží značce a je zásadní pro orientaci nakupujících. V tomto dokumentu to je stejné, soustředila jsem se ale na použití materiálů a osvětlení. Ty totiž zásadně ovlivňují efekt celku a prostoru. Pochopitelně v různých finančních možnostech, párkař v Bučovicích nemá ty stejné prostředky jako majitel sushi baru v Ostravě.

Designér musí vědět, co bude za 20 let

Kontinuita je zásadní věc nejenom při práci se značkou v rámci brandingu, ale také u strategických dokumentů. Každý umí nakreslit obrázek, ale až při aplikacích a prověření časem se ukáže kvalita a funkčnost. Jestli to designér domyslel. Hodnota spolupráce s designérem je pro mě ve schopnosti designéra vymyslet řešení, které funguje dlouhá léta. Strategie tedy musí zohlednit výměnu nájemců, únavu materiálů i změny ve společnosti. A právě o to jsme se spolu s architekty ze studia KOGAA snažili.

Je propastný rozdíl mezi koncepčním dokumentem, který vznikl, a reálnou praxí, to víme všichni nejlíp z realizací projektů. Proto jsme se snažili předejít maximálnímu množství fuckupů a situací, které v praxi běžně vznikají. Systém pro reklamu musí být snadno uchopitelný a musí se dát snadno udržovat v průběhu let. Proto jsme zvolili jen dva způsoby uchycení, které Správa železnic vybere pro každé nádraží podle technického zázemí i architektury dané budovy. A pak tři typy materiálů a dva druhy osvětlení, které si vybere obchodník. Dokument řeší snadnou výměnu nájemců s minimálním zásahem do podkladu. Jak se totiž ukázalo u jiných projektů, Češi milují cedule kvůli tomu, že se jim nechce zapravovat zeď poničenou značením předchozího nájemce. A tak se používají větší a větší cedule. Součástí koncepce je tedy přirozeně to, jak předejít poškození podkladu a usnadnit výměnu nájemců.

Dále je důležité vymezení obdobného prostoru pro každého nájemce, i když má každý výkladec na daném nádraží úplně jinou velikost a trochu jinou technickou specifikaci. Někde zavazí klimatizace, jinde je potřeba zaclonit trubky a někde to naopak vůbec potřeba není. Zásadní je zachovat jednotu v rámci jednoho prostoru a držet zvolenou variantu A nebo B tak, aby měl prostor koncepční uchopení v průběhu let, nehledě na styl designu označení nebo četnost výměn nájemců.

Otázku ekologie jsem řešila i s výrobcem označení a museli jsme uznat, že například dovážet speciální recyklované materiály z Austrálie není dvakrát ekologické. Řešení tak budeme muset postavit na tom, že se materiály nerozloží a vydrží co nejdéle. S možností pozdější upcyklace. Třeba jako obří písmena ze starých vídeňských označení, která se rozprodávají zvlášť jako fantastické dekorace do interiéru. V případě metodiky Správy železnic jde prostě o dostupné materiály s co nejdelší životností. A zákaz plastových plachet a polepů, které prostě neodpovídají chloubě české železnice, kterou se nádraží mají stát.

Veronika_Rut_Fullerova_Sprava_zeleznic_teren_04

Zapustit a prosvítit

Outdoorová reklama řeší vždy úplně jiné problémy, než je značení obchodů. Vše se musí začít plánovat koncepčně v rámci rekonstrukce a nové nosiče by se neměly přidávat náhodně po jejím dokončení. Jednalo se tedy především o nádraží, která procházejí celkovou rekonstrukcí. V takovém případě je v procesu zapojeno větší množství lidí a je potřeba držet jednotnou koncepci od prvních výkresů až po fyzické instalace v terénu. Na tuto část v rámci brněnského manuálu nevyšel čas a žádné jiné město se bohužel problematice frekvence umisťování a konkrétnímu pojetí outdoorových nosičů nevěnovalo. V tomto odvedla zásadní práci Anna Švarc jako interní architektka na DPMP, která začala s plánováním nového systému pro CLV v průchodech a stanicích pražského metra. Proto jsem ji také přizvala k práci na metodice pro Správu železnic. Po dalších diskuzích a probrání možností v praxi s aktuálním pronajímatelem všech reklam na nádražích jsme došli k závěru, že nejlepší cestou je nosiče zapustit a prosvítit. Zapuštěním se myslí vložení nosiče do niky ve zdi, a to včetně jeho technického zázemí. Spolu s prosvícením vzniknou nosiče na vyšší úrovni, které v prestižním prostoru nádraží dávají smysl. Místo třiceti nekvalitních ploch bude zkrátka v nabídce pět kvalitních. Zásadní je také rytmus umístění, tady hodně posloužila rešerše podobných prostor v zahraničí, například v neapolském metru a na nádraží v Mnichově nebo ve Vídni. Když se podaří prostor uklidnit, může reklama skutečně vyniknout a získá si pozornost, důstojnost a hodnotu.

Veronika_Rut_Fullerova_Sprava_zeleznic_Manual_kultivovana_nadrazi_reserse

Čím nudnější předpis, tím přitažlivější vizuál

V rámci finálního ladění dokumentu mě samozřejmě napadlo nechat ho v jednoduchém kresebném stylu, který na většině míst „stačí“ a ušetřil by mi dost výdajů na subdodavatele. Jenomže u každé metodiky nebo pokynů, které jsem kdy dělala, se ukázalo, že se jakákoli investice do estetična mnohonásobně vrátí v atraktivitě a používanosti.

Toto je dílek mozaiky, kde prostě hraje roli vymazlenost ilustrací, a proto jsem ke spolupráci přizvala dvě ilustrátorky ‒ Barboru Demovičovou a Barboru Růžičkovou. Společně jsme vyvinuly styl a barevnost, která doplňuje vizuální styl Správy železnic. Po pár stovkách komentářů a připomínek k jednotlivým principům zobrazení nebo barevnosti se nám povedlo dát dohromady ilustrace, které čtenáře provázejí celým dokumentem. Všechna práce je někde mezi mou kresbou nahoře a výsledkem dole:

Nové umělecké soutěže

Každé druhé nádraží u nás má osobitý charakter, výpravní haly, střechy a fasády mají kvalitně řešené umělecké instalace, často v naprosté harmonii s architekturou celku. Nad rámec jsem proto doplnila kapitolu o uměleckých instalacích na nádraží. Touha zapsat se do prostoru a vytvořit perlu nádražní haly se objevuje i dnes, někde s úspěchem, jinde s rozpačitým výsledkem. Součástí dokumentu je proto i jednoduchý návod na vypsání soutěží a které obory je vhodné přizvat. Měli bychom pokračovat nejenom zdokonalením sítě infrastruktury, ale také v rozvíjení osobitosti nádražních hal. Za všechny uvedu příklad vitráže z fantastického prostoru nádraží v Hradci Králové.

Veronika_Rut_Fullerova_Sprava_zeleznic_Manual_kultivovana_nadrazi_reserse_hradec_kralove

Veronika_Rut_Fullerova_Sprava_zeleznic_teren_04-kopie

Důležité je konečně začít

Dokument končí kratičkou motivační vizí, která samozřejmě nemá nic společného s tím, čeho jde u nás v dohledné době reálně dosáhnout. Přesto nám ale spolu s architekty přišlo důležité uvést příklady jiných přístupů ze světa, jako inspiraci a vizi. Na prvním snímku je podchod v neapolském metru, kde architekt hraje na efekt organicky monotónní mozaiky. Na bocích mohla být reklama, ale není, prostor je informačně tichý. Na konci koridoru jsou tři výrazné prosvětlené nosiče, které si získají pozornost a neruší koncepci prostoru ani orientační systém. To je princip, který jsme uvedli jako doporučený. Zbytek fotografií je z dalších zahraničních měst v Německu, Holandsku a v Austrálii.

A kdy to teda bude?

Po dokončení a odevzdání dokumentu proběhlo šest prezentací s kladnou odezvou, a tak školení pokračují dál jako prezentace a workshopy. Realizace strategie potrvá velmi dlouho, je hotová teprve od března 2022 a školení zaměstnanců budou probíhat až do konce roku. Některé detaily je možné vyřešit v krátké době, ale velké změny se musejí aplikovat s každou rekonstrukcí, což potrvá desítky let. Manuál se povedlo dokončit včas, aby pomohl v už probíhajících rekonstrukcích velkých krajských nádraží. Důležité je, že dokument slouží i při běžném jednání s novými nájemci kdekoli po republice a pomáhá propojit záměr všech oddělení směrem ke kultivaci a zjednodušení. Jednou je prostě potřeba uklidit stůl, dát věci do pořádku a začít myslet strategicky. Věřím, že všem zaměstnancům dokument pomůže a česká železnice získá zpět svou adekvátní prestiž.