Kultivace českých nádraží pro Správu železnic
2021–2022
Koncepční strategie pro práci s reklamou a kultivace prostor nádraží. Rozsáhlá rešerše terénu, příručka koncepce a materiálové řešení, workshopy a školení 300 zaměstnanců.
KLIENT: Správa železnic spravuje většinu českých nádražních hal, podchodů a nástupišť. Je jedním z nějvětších zaměstnavatelů u nás, tvoří ji kolem 12 000 zaměstnanců.
KONZULTACE: KOGAA – Tom Kozelský & Alexandra Georgescu
ILUSTRACE: Bára Demovičová & Bára Růžičková
RETUŠ: Anna Sajdok
Strategie na padesát let se nedělají často. Ve státních podnicích teprve ne. Správa železnic se pro takový krok rozhodla a Veronika měla možnost navrhnout strategického průvodce kultivací drtivé většiny českých vlakových nádraží. Nádražní haly, podchody, od Děčína po Olomouc. Práce trvala devět měsíců, rešerše zabrala přes tři tisíce kilometrů ve vlaku a bylo zdokumentováno dvacet dva nádraží. Proběhlo také osm sezení se skupinami uživatelů a projekt zaměstnal jedenáct spolupracovníků různých specializací. Jde vůbec vymyslet jednu koncepci pro všechna vlaková nádraží? Neutrpí tím jejich osobitost? Má se navrhovat přístup pro každé zvlášť? Půjde systém udržet v průběhu let? Strategie je hotová a již má první výsledky v terénu.
První vlaštovky v terénu – Most a Olomouc, 2023
Nádraží prošlo očištěním od starých stánků a dalších rušivých prvků. Má zvýrazněný orientační systém a decentní prezentaci loga Správy železnic v horní části. Poděkování patří Radaně Man, Věře Šindelářové, Nele Friebové a Lucii Vrátné.
Nádraží v Olomouci prochází proměnou postupně za plného provozu. Podmínky jsou proto těžší než při rekonstrukcích, kde dojde k přenastavení platných smluv. V případě nádraží v Olomouci je nutné počítat s tím, že některé nosiče a automaty musí v prostoru zůstat po dobu smluvního vztahu. Daří se ale posouvat prezentace obchodů, usměrňovat restaurační zahrádku a navigaci do provozoven do patra.
Celý příběh projektu: Jako první byla rešerše a design na míru uživatelům
Veronika prakticky žije ve vlaku mezi různými městy a zná vlaková nádraží velmi důvěrně. Vzhledem k rozsáhlosti projektu a nutnosti pojmout čtyři kategorie nádraží napříč celou zemí ale bylo jasné, že to rozhodně nebude stačit. Rozjela rešerši po českých, moravských i slezských nádražích a nádražkách. Šlo o to prověřit maximum budov odborným okem a vychytat všechny nedostatky od celku prostoru po nejmenší detaily. Ty, které běžný uživatel opomene zmínit, ale jež jsou nedílnou součástí výsledného dojmu. Zadání se sice týkalo jen obchodů a outdoorové reklamy rozeseté po nádražích, už u prvních průzkumů v terénu ale bylo jasné, že budu potřeba zmínit mnoho dalších detailů, přestože nebyly v zadání. Uživatelský zážitek je prostě komplexní věc a není možné kultivovat značení obchodů, když kolem trčí prázdné květináče, olepené odpadkové koše a uprostřed haly zavazí obří stánek.
Vizualizace koncepce v terénu nádraží.
Zásadní roli hrála uživatelská přívětivost, User Experience Design, akorát „offline“, ve fyzickém světě. Všechny nás totiž formuje informační zahlcení, o kterém se mluví především v souvislosti s displeji. Zahlcení ale zatěžuje všude od online světa až po koupelnu doma. Konzumujeme desítky tisíc sdělení a barev bez jakékoli koherence, ať už cestou do práce, u silnice, na nádraží, nebo v kanceláři. Tohle zahlcení podle studií způsobuje deprese, demotivuje na pracovišti a odrazuje zákazníky. V jádru projektu je tedy vize, že za odpočinkem nemusíme jen na dovolenou, ale určitý informační klid a přehlednost je možné vytvořit i uprostřed velmi rušných a neklidných míst. Pokud se bavíme o očišťování a kultivaci nádraží, musí začít na všech frontách.
Česká nádraží vynikají osobitou architekturou, která se vyvíjela desítky let, bohužel některé budovy trpí pod nánosem zbytečných nosičů, drobných sdělení nebo nešťastně zvoleného mobiliáře. Málokterá země se může pochlubit takovou tradicí a úrovní, poselstvím projektu je tedy nejenom přehlednost a uživatelská přívětivost, ale také vyznění architektury v celé kráse a osobitosti.
Rozsáhlá rešerše čítala dokumentaci dvaadvaceti budov v exteriéru i interiéru včetně podchodů a nástupišť. Proběhlo také osm osobních sezení s klíčovými zaměstnanci, kteří výsledný dokument mají používat v různých distriktech. Důležitý je totiž nejenom uživatel nádraží, ale taky uživatel jako čtenář nové strategie, který se o prostor má starat. Rešerše přístupů proběhla i v zahraničí, konkrétně ve Vídni, Neapoli, Mnichově a Bruselu. Výsledky pak bylo potřeba konfrontovat s tím, co je možné a vůbec reálné změnit a udržovat. Co je spíš zbožným přáním a co by šlo opravdu posunout.
Zaměstnanci Správy železnic brali téma vážně a měli o něj zájem. Během sezení v krajích se Veronika setkala s řadou lidí, kteří dokonce na vytvoření podobného dokumentu dlouho čekali a měli i vlastní představy, co všechno by měl obsahovat. Obrázek doplnili zvědaví a podezřívaví dozorci v nádražních halách nebo děčínský údržbář, který chtěl všechnu reklamu rozhodně zakázat. Na to nedošlo, nová strategie má fungovat jako propojení všech zaměstnanců ohledně práce s reklamou. Na jednu stranu reguluje a na druhou stranu udává jasné principy v tom, jak s ní pracovat a jaký to má význam. Jako argumentační podklad pro vyjednávání všech stran, aby označení fungovala a nebyla omezena čitelnost názvů provozoven. Pro věci, které se nevešly, vzniklo dvanáct doporučení ohledně toho, jaké tendry je vhodné vypsat a proč.
Terén nakonec ukázal opakující se problémy, které je možné řešit jedním systémem. Hodně k tomu přispěla i zkušenost z Manuálu dobré praxe reklamy v Brně, kde Veronika spolu s Jindřichem Škrabalem a Tomášem Růžičkou definovala základní standardy práce s reklamou ve městě. Tehdy architekti rozdělili partery v Brně do dvou kategorií podle konstrukce – na předsazený a okenní výkladec. Mezi všemi materiály, styly a tvary je potřeba hledat společné znaky a na základě toho navrhnout jednotící princip, který celou práci zjednoduší. Obrovské množství různých situací na všech nádražích se povedlo spolu s architekty studia KOGAA rozdělit do jednoduchého principu A versus B. Ten je nutné vybrat na základě technického a architektonického řešení budov. U všech nádraží tak má správa budovy na výběr dva způsoby uchycení (podkladů). Popis principů výběru a jejich aplikace do praxe tvoří nejdelší část dokumentu. Zásadní je zkušenost Veroniky s praxí brandingu a podklad pro nájemní smlouvy s obchodníky.
FOTO: Vizualizace jako ukázka jednoho ze způsobů uchycení.
Při tvorbě podobných dokumentů je vždy potřeba navázání na aktuální předpisy. S tím pomohli zaměstnanci různých odborů, kteří dokument postupně připomínkovali. Každá věta a formulace se musí řešit a připomínkovat, obsahově, stylisticky i gramaticky. Jedna věc je totiž znát obsah věci, druhá je vydefinovat, které z desítek forem sdělení je nejlepší pro čtenáře toho konkrétního dokumentu. Je nutné sdělení vymezit, aby nedocházelo k omylům a zmatkům. Veronika se vždy snaží, aby dokument vidělo co nejvíc lidí mimo ústřední tým, protože peklo na cvičišti znamená jasnou komunikaci na bojišti. Při tvorbě takového dokumentu není zásadní časová dotace samotné práce, ale spíš prostoje mezi prací, zrání a čerstvé oči.
FOTO: Ilustrační příklad častého problému zmnožování loga v barevné verzi kvůli omezení barevnosti v orientačním značení.
Manuál nezakazuje barvy reklam. Jde hlavně o materiálové uchopení systému označení. Každý větší developer totiž ví, že pokud nedefinuje jasná pravidla pro reklamu už v nájemních smlouvách, nikdy nebude mít klid. Do chaotického prostoru je velmi obtížné dostat solidní stabilní nájemce. Existuje však hranice mezi racionálními mantinely a přehnanou touhou po vyumělkované estetice, která je mimo realitu. Už při tvorbě brněnského Manuálu pro reklamu se Veronika proti zakazování barev vymezila a odmítla striktně definovat konkrétní barevnost. Barva hraje důležitou roli pro orientaci zákazníků a odbarvení je vhodné jen ve specifických, výjimečných případech. Klíčovými faktory jsou stejně velikost a umístění, materiály a osvětlení, které zásadně ovlivňují prostor a přehlednost. Proč je nevhodné barvu zakazovat?
→ regulace je moc striktní a obchodníci ji obcházejí
→ nakupující se hůř orientují
→ vyjednávání majitel‒obchodník provází táhlé spory a zbytečně se tak pálí spousta energie.
Veronika má praxi v oblasti designu označení, proto má přehled o cenách, které se pojí k různým materiálovým řešením. Navrhla různé možnosti tak, aby drobný podnikatel v chudém městě mohl mít stejně důstojnou prezentaci jako korporace v krajském městě.
Kontinuita je u strategických dokumentů zásadní věc. Každý umí sešít nějaký manuál, ale až při aplikacích a prověření časem se ukáže kvalita a funkčnost. Jestli to designér domyslel. Hodnota spolupráce s designérem je především v jeho schopnosti vymyslet řešení, které funguje dlouhá léta. Strategie tedy musela zohlednit výměnu nájemců, únavu materiálů i změny ve společnosti. Komplexní manuál doplnila i jeho zkrácená verze, která maximálně zpřehledňuje podklady pro práci zaměstnanců. Ze 139 stran původního dokumentu vytvořila Veronika dvě přehledné strany, které zaměstnanci mohou použít jako tahák při jednáních a v terénu.
Na všech nádražích fungují dva způsoby uchycení, které se vybírají podle technického zázemí i architektury dané budovy. Někde zavazí klimatizace, jinde je potřeba zaclonit trubky a někde to naopak vůbec potřeba není. Zásadní je zachovat jednotu v rámci jednoho prostoru a držet zvolenou variantu A nebo B. Dále se vybírají tři typy materiálů a dva druhy osvětlení, které si vybere obchodník. Dokument řeší snadnou výměnu nájemců s minimálním zásahem do podkladu. Češi milují cedule kvůli tomu, že se jim nechce zapravovat zeď poničenou značením předchozího nájemce. A tak se používají větší a větší cedule. Koncepce se tedy snaží předejít poškození podkladu a usnadnit výměnu nájemců.
Otázku ekologie Veronika řešila i s výrobcem označení, řešení stojí na tom, že se dané materiály nerozloží a vydrží co nejdéle a je možné je upcyklovat. Třeba jako obří písmena ze starých vídeňských označení, která se rozprodávají jako fantastické dekorace do interiéru. Dovážet speciální recyklované materiály z Austrálie totiž není dvakrát ekologické. Zakázané jsou plastové plachty a polepy, které neodpovídají důstojné architektuře české železnice.
Outdoorová reklama řeší vždy úplně jiné problémy, než značení obchodů. Vše se musí začít plánovat koncepčně v rámci rekonstrukce a nové nosiče se nesmí přidávat náhodně po jejím dokončení. Jednalo se tedy především o nádraží, která procházejí celkovou rekonstrukcí. V takovém případě je v procesu zapojeno větší množství lidí a je potřeba držet jednotnou koncepci od prvních výkresů až po fyzické instalace v terénu. Na tuto část v rámci brněnského manuálu nebyl prostor a žádné jiné město se problematice umisťování outdoorových nosičů bohužel nevěnovalo.
V tomto odvedla zásadní práci Anna Švarc jako architektka DPMP, která začala s plánováním systému pro CLV v průchodech a stanicích pražského metra. Veronika ji přizvala k projektu a po diskuzích s pronajímatelem reklam došli k závěru, že nejlepší cestou je nosiče zapustit a prosvítit. Zapuštěním se myslí vložení nosiče do niky ve zdi, a to včetně jeho technického zázemí. Prosvícením vzniknou nosiče na vyšší úrovni, které v prestižním prostoru nádraží dávají smysl. Místo třiceti nekvalitních ploch bude v nabídce pět kvalitních. Zásadní je také rytmus umístění, například v neapolském metru a na nádraží v Mnichově nebo ve Vídni. Když se podaří prostor uklidnit, může reklama skutečně vyniknout a získá si pozornost a hodnotu.
Jakákoli investice do estetična mnohonásobně vrátí v atraktivitě a používanosti. Veronika proto oslovila talentované ilustrátorky Barboru Demovičovou a Barboru Růžičkovou. Společně vyvinuly styl a barevnost, která doplňuje vizuální styl Správy železnic. Po pár stovkách komentářů a připomínek k jednotlivým principům zobrazení se povedlo dát dohromady ilustrace, které čtenáře provázejí celým dokumentem. Všechna práce je někde mezi skicou nahoře a výsledkem dole:
Nádraží u nás mají osobitý charakter. Výpravní haly, střechy a fasády mají kvalitně řešené umělecké instalace a jsou často v naprosté harmonii s architekturou celku. Nad rámec proto vznikla kapitola o uměleckých instalacích na nádraží. Touha zapsat se do prostoru a vytvořit perlu nádražní haly se objevuje i dnes, někde s úspěchem, jinde s rozpačitým výsledkem. Součástí dokumentu je proto i jednoduchý návod na vypsání soutěží a které obory je vhodné přizvat. Je potřeba pokračovat nejenom zdokonalením infrastruktury, ale také v rozvíjení osobitosti nádražních hal. Na fotografii je vitráž z fantastického nádraží v Hradci Králové.
Dokument končí motivační vizí a příklady přístupů ze světa, jako inspirace do budoucna. Na prvním snímku je podchod v neapolském metru, kde architekt pracuje s masivní plochou a jemnou mozaikou. Na bocích mohla být reklama, ale není, prostor je informačně tichý. Na konci koridoru jsou tři výrazné prosvětlené nosiče, které si získají pozornost a neruší koncepci prostoru ani orientační systém. To je princip, který je doporučený. Zbytek fotografií je z dalších zahraničních měst v Německu, Holandsku a v Austrálii.
Po dokončení a odevzdání dokumentu proběhlo školení a workshop pro 300 zaměstnanců. Realizace strategie potrvá dlouho. Některé detaily je možné vyřešit v krátké době, ale velké změny se musí aplikovat až při rekonstrukci, což potrvá desítky let. Manuál se povedlo dokončit včas, aby pomohl v už probíhajících rekonstrukcích velkých krajských nádraží. Důležité je, že dokument slouží i při běžném jednání s novými nájemci kdekoli po republice a pomáhá propojit všechna oddělení. Jednou je prostě potřeba uklidit stůl, dát věci do pořádku a začít myslet strategicky.
Workshop po školení.
Vizualizace koncepce v terénu nádraží.
Vizualizace koncepce v terénu nádraží.
Rozcestník všech projektů pro veřejný prostor
Jak na reklamu ve městě během jednoho volebního období
Kultivace reklam 8000 hospod po celé republice
Očištění a zpřehlednění nádraží po celé republice pro Správu železnic
Oceňovaný Manuál dobré praxe reklam ve městě, první v Česku
Spolupráce s radnicí ve Žďáru nad Sázavou
Věřím, že design nám může sílu dávat, nebo naopak brát. Mojí snahou je, aby nás posiloval. Ráda se budu věnovat každému, kdo to cítí podobně. Neváhejte se mi ozvat.
© Veronika Rút [roz. Nováková] 2012–2025.