Na této stránce je diplomová o vizuálním smogu z roku 2015. Veronika od té doby zpracovala celou řadu teoretických i praktických projektů. Její neziskovka pomáhá schopným starostům s kultivací veřejného prostoru a zpracovala také první přehled legislativy kolem reklam.
Diplomovou práci tvořilo pět projektů s tématem veřejného prostoru a reklamy. Vedoucí práce byla Věra Marešová a byla obhájena na UTB ve Zlíně. Projekt se věnuje barevnosti fasád, definici problematických forem prezentace z pohledu designu a přehlednosti, virálním vizuálním vulgarismům a aplikaci, která generuje design briefy. Palčivým problémem se totiž ukázala kvalita zadávání projektů a komunikace designérů s obchodníky.
Práce vzbudila velký ohlas v médiích i na sociálních sítích a Veronika byla nominovaná na cenu CZECH GRAND DESIGN v kategorii Grafický designér roku a Národní cenu za studentský design. Získala také ocenění děkana Fakulty multimediálních komunikací.
Nelogické a nesmyslné násobení nápisů, které nesou významově stejnou informaci. Typickým příkladem je provozovna, kde se dvakrát skví nápis „oděvy“ za doprovodu obdobně velkých nápisů „šaty“, „oblečení“, „podkolenky“, „oblečení pro dospělé“ atd. Také sem spadá mnoho podrobností, které se stává matoucími a vytváří informační chaos.
Barva je velmi subjektivní. Nicméně není zapotřebí užívat v rámci prezentace obchodu v exteriéru víc než tři výrazné barvy. Chytrá práce s barvou fasády či markýzou funguje pro jakoukoli cílovou skupinu. Provozovna získala bod, pokud majitel zapojil do prezentace více než tři barvy, zvlášť komplementární.
Jde o užití více než dvou druhů písma v prezentaci provozovny, což zhoršuje orientaci. „Druhem písma“ zde myslím písma z rozdílných písmových rodin, případně s výraznými efekty jako je stínování, outline atp. Provozovna získá bod pokud použije např. Arial, Times New Roman a Comic Sans nebo Arial se třemi různými efekty.
Sem spadají nejrůznější amatérské deformace, které jsou na první pohled patrné. Dále výrazné typografické chyby. Typický příklad je cedule, na které majitel ve snaze udělat nápis co největší zdeformoval písmo do tvaru cedule. Podobný přístup paradoxně znesnadňuje čitelnosti a tedy viditelnost provozovny.
Tento bod hraje naprosto zásadní roli kvůli tomu, že jakékoli logo či text, u kterého není dodržena ochranná zóna od okraje cedule nebo podkladu, nepůsobí výrazně. V případě textu jde často o kombinaci s deformací fontu, tento problém vytváří dezorientující dojem chaosu.
Jde o špatně koordinovaný výlep papírových cedulek nebo menších cedulí. Jde o cedulky, které nenesou orientační informaci a devastují koncepci designu ve snaze zachránit špatný podnikatelský plán. Spadá sem i množství cedulí, které netvoří vývěsní štít a nesou příliš mnoho aditivních informací.
Tento bod kritizuje především vztah cedulí, případně úpravy výlohy vzhledem k fasádě a architektuře. Typickým příkladem je neadekvátně velká cedule, která navíc překrývá prvky či dekoraci fasády nebo dokonce část výkladu. Ideální vývěsní štít je většinou nápis či logotyp bez podkladové cedule, případně cedule, která materiálem ani tvarově nenarušuje styl a tektoniku fasády. Cedule různých provozoven by měly mít jednotné řešení v rámci jednoho domu.
Tento bod často souvisí s polepem, jde většinou o velkoformátovou fotografii nebo ilustraci. Výrazná nadživotní velikost bývá v umění často spojována s diktaturou. U prodeje, který neprobíhá na velmi rušné komunikaci, nemá nadživotní velikost žádné opodstatnění a jde o zbytečně agresivní prvek. Nejde tu o prvky umístěné uvnitř výlohy za sklem, ty mají mnohem menší vizuální agresivitu.
Jedná se o celo polep nebo polo polep výlohy, především zvenčí. Typický příklad je polep, který brání v propojení interiéru a exteriéru a vytváří informačně nehodnotný a vizuálně agresivní prvek. Některé typy provozoven ze své podstaty vyžadují zakrytí výlohy (například banky či herny), existuje však velmi mnoho způsobů, jak toho docílit. Polep nikdy není potřeba.
Jedná se o výrazné světelné prvky nebo jejich neúměrné množství v rámci jedné provozovny. Jde o informačně málo hodnotné svítící nebo blikající nápisy (např. duha a skákající želvičky na prodejně potravin), případně příliš veliké prvky vzhledem k prvkům fasády a podobně.
Mapa vznikla jako pokus popsat problém a předcházet diskuzím o vizuálním smogu s výsledkem „to se mi nelíbí“. Jde o nákupní zónu od Hlavního nádraží po Joštovu ulici. Jeden půlkruh je jedna strana ulice, jeden sloupec náleží jednomu obchodu, mezery v čáře kruhu pak oddělují domy. Zkoumaná trasa nevydržela v této podobě ani tři měsíce. Za tuto krátkou dobu třetina obchodů na trase zkrachovala nebo se přestěhovala jinam. Na základě jiných studií je partné, že podobná situace v centrech měst vzniká při zahlcení vizuálním smogem, špatnému nastavení dopravy a také kvůli menšímu množství obchodů a nižší kvalitě nabídky.
Nejrozšířenější nemocí byla špatná práce s informacemi, ne kvalita zpracování designu. Dalšími problémy byla epidemie cedulek a despekt k architektuře domu. Úsek působí velmi agresivně, přestože se v úseku skoro nevyskytuje outdoorová (OOH) reklama – ta je koncentrována kolem Hlavního nádraží. Mapa se proto zabývá především prezentacemi provozoven a reklama na vzdálených nosičích se řeší v samostatné skupině.
Špatná práce s informacemi se projevuje dodnes, český marketing stále není na dobré úrovni a zásadním znakem vizuálního smogu tedy není design, ale obsahově zmatená sdělení. Co se týká outdoorové reklamy, přestože například plachty na zábradlích patřily městské organizaci (DPMB), povedlo se je odstranit až v roce 2023, po neuvěřitelných 8 letech. A to s tím, že se o tom roky jednalo, Policie je dávno nepovoluje a zakazuje je i zákon kvůli bezpečnosti provozu. Městské organizace vizuální smog způsobují značnou měrou dodnes, to je věc, kterou Veronikak při tvorbě této práce ještě neřešila a věnovala se jí intenzivněji až po dokončení.
Vítězem s nejvyšším počtem nejzávažnějších (červených) bodů se stala směnárna. Obchody s nejhorší prezentací se často shlukovaly v rámci domů, protože záleží na majiteli domu, jaká nastaví nebo nenastaví pravidla. Tento vítězný dům OD Viktoria na Masarykově ulici vyhrál digitální resuscitaci.
Tuto retuš převzala většina médií jako ilustraci k prvnímu vysvětlení tématu vizuálního smogu. Pokud myslíte, že zbavit se vizuálního smogu znamená udělat všechno černobíle, je dost pravděpodobně na vině tahle nadužívaná retuš. Nebo práce některých designérů, kteří začali bez rozmyslu dělat všechno v černobílé, bez ohledu na materiály a osvětlení.
Vizuální vulgarismy sehrály svou roli a vzbudily velkou pozornost k tématu. Nicméně veřejná diskuze se posunula a tak razantní výkop už dnes není potřeba. Projekt vychází z toho, že kdyby podobná slova na nápisech skutečně byla, lidé by kolem nich nechtěli každý den chodit a těžko by se smířili s tím, že takové věci vídají jejich děti. Když ale jde „jen o estetiku“, málokdo to řeší. Zacházení s architekturou a kvalita veřejného prostoru má ale na všechny obrovský vliv, stejně jako jazyk a používání vulgarismů.
Většina z těchto obchodů už dnes nemá svůj původní design. Některé redesignovali záhy kvůli kritice z této diplomky, jiné postupně z úplně jiných důvodů. Zásadní posun je to, že se z vizuálního smogu jako okrajového tématu pár designérů stala běžná věc na firemní schůzi. Řeší se zpravidla ne jestli, ale kdy a jak přesně věc řešit.
Textové podklady teoretické práce zmiňují také rešerši designu obchodů v Belgii, kde byla Veronika rok na LUCA School of Arts. Najdete tam také projekt věnovaný barvám belgických fasád a generátor design briefů, který byl pro obhajobu kompletně zprovozněn. Práce je ke stažení zde.
Po dokončení práce Veronika vytvořila veřejnou výzvu a kontaktovala brněnskou radnici. Praktickou část viděly desítky tisíc lidí online a vystavovala se po celé republice. Teoretickou část si v prvních letech stáhlo přes 600 lidí. Tam začala práce na komplexní kultivaci města a tato práce posloužila jako startovní výstřel. Na projektu se dodnes podílejí politici, architekti i zaměstnanci radnice. Veronika po třech letech ve spolupráci s řadou odborníků zpracovala oceňovaný Manuál dobré praxe, ze kterého dodnes vychází města po celé republice.
Efekt Manuálu v terénu Brna je dílem práce Odboru památkové péče a Správy majetku města, někde jde o prozíravé rozhodnutí korporace a developera. Velkou zásluhu mají architekti a autoři designu provozoven. Brno získalo u řady firem status města, kde se k označování přistupuje pečlivě a má na tom zásluhu řada architektů, designérů i obchodníků. Následující fotografie stavu před a po jsou poděkováním všem, kteří se do kultivace města zapojili a dodnes ji rozvíjí.
Věřím, že design nám může sílu dávat nebo naopak vzít. Já se starám o to, aby nás dělal silnější. Ráda se budu věnovat všem, kteří to cítí podobně. Neváhejte se mi ozvat.